Tisková zpráva, 6. 12. 2017

…k divadelnímu představení Vlast je španělská vesnice. from ústí with love:

Projektem Vlast je španělská vesnice. From Ústí with Love pokračuje několikaletá úspěšná spolupráce německých a českých divadelníků*divadelnic, Nataši Gáčové, Veroniky Kyrianové, Jana Štěpánka a Vedi Vanessy Emde, kteří*které spolupracovali*y na divadelních inscenacích Tkalci. v ústeckém Činoherním studiu v roce 2012 a O mrtvých ptácích v Divadle X10 v pražských Strašnicích v roce 2014.

Nový česko-německý divadelní projekt vzniká v rámci Festivalu Sudety jako spolupráce berlínského performativního kolektivu PASSAGE´`ZUSTAND a Ústecké kulturní platformy ´98 a bude uveden těsně před Vánocemi v galerii Veřejného sálu Hraničář.

Projekt začal vznikat na počátku roku 2015 pod pracovním názvem „Alice/Alenka“ za podpory Statutárního města Ústí nad Labem, Státního fondu kultury ČR a AZ Sanace. V prosinci 2017 se poprvé schází celá skupina, složená z německých a českých umělců*umělkyň, v místě dění nové inscenace, tedy právě v Ústí nad Labem, aby zde rozehráli materiál nasbíraný během rozhovorů v Ústí s fiktivním příběhem berlínské etnoložky Alice. Projekt kombinuje vyprávění, divadlo a dokumentární videa a tvůrci*tvůrkyně si během výsledného večera rádi*y dají s publikem pivo nebo kakao, poslechnou si písně Karla Kryla nebo si možná pustí Tři oříšky pro Popelku. Cílem je vytvořit prostor pro spojenectví i rozdílnost, pro blízkost i vzdálenost, pro společný stesk po domově i po cizině, pro dočasnou kolektivní utopii sounáležitosti a její vlastní sebeironickou demontáž.

Kde je tvé místo? Kam patříš? A společně s kým? Vlast je španělská vesnice. From Ústí with Love se zaměřuje na aktuální humbuk okolo pojmu vlast a s tím související boom vymezování politických a sociálních hranic a současně se ptá: Jaká je alternativa? Jak vypadá utopie sounáležitosti, která je flexibilní, solidární a útulná? Dokumentární portréty dnešních lidí v Ústí nad Labem, stopy sudetského dětství v západoněmeckém rodinném archivu a queer popová berlínská pohádka se spojují do diskurzivního performativního večera, během něhož se tvůrci spolu s publikem pokusí demontovat „vlast“ jako politickou kategorii teritoriální příslušnosti a místo toho nabídnout sounáležitost, tedy alternativu domova založenou na sociálních vazbách a účasti.

Východiskem pro tento pokus je Ústí nad Labem, malé ošklivě hezké město v česko-německém pohraničí, které je domovem pro světy, jež si vzájemně odporují. Probíhaly zde různé konflikty specifické pro evropské dějiny, konflikty týkající se území a hranic, tedy národní, etnické, kulturní a politické příslušnosti. Jejich následky jsou zde cítit dodnes. Vzhledem k aktuálním debatám o návratu k národně konzervativním hodnotám, o takzvané „uprchlické“ krizi a o vzestupu politické pravice v Evropě stojí za to znovu se zabývat příběhem města, jehož dějiny utvářely ideologické, nacionální a hospodářské mocenské boje. Pozoruhodná je ale i současnost tohoto evropského maloměsta. Životní a pracovní podmínky jsou zde mnohokrát prekérnější než na západ od hranic, ale jako největší problém zdejšího kraje místní obyvatelé přesto zmiňují „situaci s Romy“.

Na podzim 2017 berlínská autorka a režisérka Vedi Vanessa Emde spolu s pražskou dramaturgyní a překladatelkou Veronikou Kyrianovou vedly rozhovory s lidmi v Ústí nad Labem, v jejichž životech má nebo měla ztráta domova, popř. jeho hledání různým a nejednoznačným způsobem svůj význam. Mluvily s mladým mužem, který se svou rodinou uprchl z Iráku, o jeho budoucnosti v Čechách. Mluvily s ženou ve středních letech o ztrátě sounáležitosti a o samotě, které zažívala, když se po mnoha letech rozvedla. Mluvily také o jejím občanském aktivismu v jejím nejbližším okolí a o sociálním vyloučení ve stáří a také o její sudetské babičce, která vypadala jako Ruska a celý život se vzpírala mluvit česky. Mluvily o kolektivních vzpomínkách a o péči o židovské hřbitovy; o tom že domov může znamenat náboženství, víra a že práce může být rodina. Mluvily o příběhu vietnamských námezdních dělníků*dělnic v socialistickém Československu a o tom, že když člověk odněkud odejde, vždy tam kus sebe nechá. Mluvily i o hluboce zakořeněném rasismu a o mladé solidární generaci, která se v Ústí zabydluje. Prohlížely si fotky ve starých fotoalbech a nahlížely do utopické a dystopické (evropské) budoucnosti a hledaly odpovědi na otázky: Kde je tvé místo? Kam patříš? A společně s kým?

 

Tento dokumentární materiál zpracovaly formou koláže do  fiktivního příběhu berlínské etnoložky Alice Kasper, kterou vlastnoručně psaný citát z básně Herthy Kräftner nalezený po smrti jejího dědečka v Bochumi zavede do Ústí nad Labem. Během pátrání po stopách sudetského dětství svého dědy Carla, hledá Alice také směr své další cesty a důvod (ne)vrátit se do Berlína. Alice potká městského archiváře Bohdana, který se brzy stane jejím nejbližším spojencem a zásobuje ji stále novými doklady o Carlově minulosti. A také pozná nekonvenční Ditu, která má bujnou fantazii a u které si Alice pronajme pokoj. Především díky ní se Alice konfrontuje sama se sebou, se svými německými privilegii a také se svojí osamělostí. Zjišťuje, jak ji deprimuje život v Berlíně, kde žije jako single bezdětná vysokoškolačka, a jak šťastná byla dřív, v Bochumi, jako dítě z dělnické rodiny, když si hrála v zarostlém vnitrobloku s dětmi tureckých, italských a německých (zahraničních) dělníků. Nakonec je tajemství Carla Kaspera rozluštěno. Ale co pak? Pátrání v Ústí je u konce. Zůstane tady Alice přesto dál?

Shrnutí

Stručná anotace:

  • Kde je tvé místo? Kam patříš? A společně s kým?“ Vlast je španělská vesnice. From Ústí with Love se zaměřuje na aktuální humbuk okolo pojmu vlast a s tím související boom vymezování politických a sociálních hranic a současně se ptá: Jaká je alternativa? Jak vypadá utopie sounáležitosti, která je flexibilní, solidární a útulná? Portréty dnešních lidí v Ústí nad Labem, stopy sudetského dětství v západoněmeckém rodinném archivu a queer pohádka se spojují do napůl dokumentárního a napůl fiktivního performativního večera. Českoněmecký projekt rešeršního divadla vzniká v rámci Festivalu Sudety jako spolupráce berlínského performativního kolektivu PASSAGE´`ZUSTAND a Ústecké kulturní platformy pro období podzim/zima 2017 v Ústí nad Labem.

Premiéra:

  • pátek 22. 12. 2017 od 19:00 v galerii Veřejného sálu Hraničář, Prokopa Diviše 1812/7, 400 01 Ústí nad Labem, reprízy: v lednu a únoru 2018

Personální obsazení:

  • Text a režie: Vedi Vanessa Emde, lektorka: Sina Klein, dramaturgie a překlad: Veronika Kyrianová, výprava: Jan Štěpánek, produkce: ÚKP’98, Passage´`Zustand, Veřejný sál Hraničář, hrají: Jiří Černý, Nataša Gáčová, Tereza Chytilová, Nils Malten.

Česko-německý projekt vzniká v rámci tradičního Festivalu Sudety, který pořádá Ústecká kulturní platforma ’98 za podpory Statutárního města Ústí nad Labem pod záštitou děkanky FF UJEP, Doc. PhDr. Michaely Hrubé, Ph.D. Kompletní letošní program i program uplynulých ročníků je k vidění na stránkách http://www.ukp98.cz/sudety, hlavní program na festivalsudety.cz/rocnik/2017.

Za Ústeckou kulturní platformu ’98, v Ústí nad Labem dne 6. 12. 2017, Milan Fred Pištěk (fred@ukp98.cz), Martin Nosek (m.nosek@email.cz) a Milan Pekky Bouška (pekky@dbdent.cz)

Za PASSAGE´`ZUSTAND, v Praze a Berlíně dne 6. 12. 2017, Veronika Kyrianová (veronikamusilkyrianova@gmail.com) a Vedi Vanessa Emde (vanemde@gmail.com)

Advertisements

Sudetská procházka

26. 11. ne 8:30 SUDETSKÁ PROCHÁZKA – z Tisé (Tyssa, Tissa) do Libouchce (Königswald) nejen po zaniklé Manzerově stezce (Manzerweg) přes Havraní (Rabenhaus) k Botschově kapli a na Děčínský Sněžník (Hoher Schneeberg)… vše doplněno fundovaným i vzrušujícím výkladem zapáleného sudetského vlastence a archiváře Mgr. Petra Karlíčka, Ph.D. – vede: Milan ‘Pekky’ Bouška (usti.blog.cz), generální sekretář spolku ÚKP 98 a sekční šéf resortu ‘Kammweg’ při Severním Polabí (severnipolabi.cz) – info: kammweg.cz

sudetska_proch_mini

Hudba Sudet. Festival Na tři akordy #5


Hudba Sudet (punk a underground) ve Skoroticích popáté. další z koncertů undergroundových umělců uctívajících odkaz lidového básníka a písničkáře Krušnohoří Antona Günthera.

Vstupné dobrovolné (plaťte Martíčkovi), hraje se uprostřed sálu a sezení i na podiuu
(ať si vyzkoušíte, jaký to je, ty vole), v hospodě Tom77, The Oťas a Anton G a možná ještě nějaká holka.

Co kapela, to 30 minut, příprava 10 minut. Aparát stabilní pro všechny (bicí i komba).

  • 20:00 KONEC KONCŮ: Teplická experimentální alternativa, jež vznikla poč. 90. l. 20. stol. ve složení Harald ‘Hary’ Eichhorn (g), Marek Janotka (g), Věkoslav Haleš (bg), David Pelikán (ds). Střídavě tu hostoval Zdeněk ‘ZDDR’ Rusín (Podvazky, SpessArt, Vyžvejklá Bambule, Radost, Luxus aj.) Ovlivněni punkem, novou vlnou a kvalitní tamní scénou začali hledat vlastní tvář. Po asi 10leté odmlce, kdy Hary hledal klid v duši mimo střední Evropu, se v okleštěné sestavě (bez Marka) opět sešli a časem nabrali dalšího kytaristu – Míru Šmrhu.
  • 20:40 BORING: Adolescentní punkové kvarteto ústeckých post-teenagerů – Dave Koks: zpěv, kytara; Karloz221 (Karel Kuliš): doprovodný zpěv, trubka, křídlovka; Trigen Moon: baskytara; Palička meen (Roman Čapek): bicí, kteří o sobě na facebooku prohlašují: Jsme nudný… Jeden z nás miluje Californii, druhej zase Anglii, třetí je kovářská mánička, co hraje na trubku a čtvrtej je nerd, co hraje poker… Asi tak…
  • 21:20 THE PEACEMAKERS: Víceméně pokračovatelé teplické Jateční ulice, jíž v r. 1988 zformoval triumvirát Mirek ‘Johny’ Penc, Martin ‘Roza’ Růžička a Jindra ‘Elvis’ Uhlíř. Mimochodem, zpráva z tisku: Ve středu 8. listopadu odpoledne (1989) se v Teplicích začaly objevovat plakáty s výzvou, aby se lidé dostavili v sobotu 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo) a vyjádřili nesouhlas s “nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva”. Plakáty vylepil tehdy 16letý učeň Zbyšek Jindra, mezi přáteli známý pod přezdívkou Oněgin. Pomáhal mu 21tiletý Jindřich Uhlíř, kytarista místní punkové kapely Jateční ulice. Podle Uhlíře bylo vylepeno asi 300 plakátů. Část jich ale strhala policie, která oba mladíky zadržela… V současné sestavě fungují Mirek ‘Johny’ Penc a Martin ‘Roza’ Růžička.
  • 22:00 ROSE MEANS ROSE: Post-punkový ansámbl prezentující povětšinou českou i světovou poezii (V. Nezval, J. Skácel, G. Apollinaire, C. Baudelaire ap.), jíž adaptuje a také zpívá šansoniérka Romana Doležalová (Houpací koně; Caries; Severočeské kroje; Croyes; Intimní život ad.) za doprovodu ostřílených veteránů: Karel ‘Galantní’ Kalousek – kytara, zpěv (Hluchý telefon; Šanov I; Dixie 45 aj.); Gerard ‘Garyk’ Tereska – basa (Elyps; Aviril H; Orobinec; Free Jazz Orchestra; DundrGround; F. S.; Pecka z vajíčka; Čistírna pokaždé jinak atd.) a ‘Ljuba Hermanová českého punku’, Milan ‘Fred’ Pištěk (Pecka z vajíčka; Hobit; Hever; Anna, Fred a Já; Šanov I; Croyes; DundrGround; Kocour; Intimní život; Deformace ad.) – bicí.
  • 22:40 NAŠROT: Původně havlíčkobrodská hc-crossoverová legenda známa agresivními a divokými koncerty, ústředním spoluzakladatelem je zpěvák, skladatel a textař Petr ‘Hraboš’ Hrabalik, jenž se věnuje i psaní prózy a proslul též co rockový historik. V l. 1995-2000 se podílel na 42dílném dokumentu ČT Bigbít, kde ostatně někteří z aktérů avizované kulturní události i figurují. V r. 1998 se stal jedním z ustavitelů pražského PopMusea. V období 2012-14 participoval na 39dílném seriálu ČTFenomén Underground a vytvořil jeho webové stránky.
    Hraboš: “My jsme v Ústí celkově hráli cca šestkrát, ale z toho čtyřikrát jenom v roce: 1993 v Tukanu-Zeppelinovi. Asi největší nářez byl v únoru 93, kdy se ten klub nějak předělával, a my jsme přijeli po hrozným tahu (hulení, chlast) z Teplic. Takže ani nebylo divu, že asi v pátý písničce jsem si počkal na kytaristovo sólo, velice rychle jsem odběhl pod podium, kde byly nějaký navážky sutin, tam se vyblil, a pak normálně nastoupil za mikrofon, jakoby se nic nestalo. No, a protože nám po koncertě Ústečáci pořád kupovali nějaký pití, záhy jsme byli opět na hadry. V tý kose jsme pak přespávali v šatně, kde byly ještě nějaký stavební materiály. Ráno jsem se probral (byl jsem přikryt kovovým pletivem) a koukám, že se všude válej moje věci vytahaný z batohu. Ty woe, mě snad někdo v noci vykrad’ bágl, pomyslel jsem si. Tak jsem rychle vyskočil, jdu k báglu, kterej se tam válel v prachu na zemi a zjistil, že v něm mám narvanej pisoár! A pak jsem vzpomněl na útržky nočního rozhovoru o uměleckým undergroundu a pop-artu, o Marcelovi Duchampovi a jeho pisoáru, kterej vystavil ve výtvarný síni pod názvem Fountain. V mém nočním ochlastismu se mi zalíbil natolik, že prej jsem si ho chtěl zavěsit doma nad postel coby uměleckej artefakt…”
  • 23:40 BEZ ŠANCE: New-kids-on-the-underground-stage z Police nad Metují – Jamess (Petr Samuel Zuda): kytara, zpěv; worigos (Ondra Hornych): baskytara, zpěv; honza (Jan Dostál): bicí, doprovodný zpěv – co sami sebe charakterizují jako:
    Politickej punkrock se všema klišé, co jsou potřeba!
  • 00:20 ČISTÍRNA POKAŽDÉ JINAK: Proslulý teplický orchestr, jehož neúnavnými motory jsou kytarista a zpěvák Jiří ‘Kurt’ Strohschneider (F.S.; Big Sound Orchestra; Not!) ruku v ruce s výše uvedeným baskytaristou a organizátorem Gerardem ‘Garykem’ Tereskou. Nyní již víceméně sporadicky s kapelou vystupuje trumpetista, zpěvák, básník, nemlčící mim, bavič, svéráz, fotograf a hostinský Josef ‘Pepa’ Pondělík (Radost; Tvar). Nicméně se v kmenovém kádru počíná rýsovat do jisté míry adekvátně důstojný Pepův nástupce, trumpetista, pedagog a zpěvák Martin ‘Karboš’ Karban (Big Band teplické konzervatoře; Public Fusion aj.)

HOSPODA

  • 20:20 ANTON G: Retro-punkové, částečně tributní těleso (Anton Günther/WC) o dvou frontmanech – Petr ‘Píra’ Jíra (W.C.; Jazz- Tau-Race; Black Sabaaka – viz putovní dokumentárně-edukativní výstava Underground na Ústecku – panel Punk na severu #2) a generální sekretář spolku ÚKP 98 (ukp98.info), sekční šéf resortu ‘Kammweg’ při Severním Polabí (severnipolabi.cz), fotograf, badatel, objevitel, blogger, cestovatel, herec, režisér atd., Milan ‘Pekky’ Bouška – jež doprovází multigenerační rytmické jádro – Filip Krejčí (Vylitá šťáva), Martin ‘Martíček’ Nosek (No Sympathy; Houba) a již zmiňovaný Milan ‘Fred’ Pištěk.
  • 21:00 THE OŤAS = Ota Chlupsa – teplický kytarista, autor, zpěvák, songwriter, chronický rebel a hektický fluktuant – F.P.B. (1983, 1987- 88), Už jsme doma (1985-86), Šanov I (1988-90), Dixie 45 (1991) – co se se čas od času stačil zastavit i u projektů vlastních, např. Svaz Áček (1983-84) nebo kytarovka Mimo Zákon, která mimochodem r. 1991 doprovázela recitaci teplické básnířky Svatavy Antošové v pražské Deltě (‘Teplice v Praze’)…
  • 21:40 TOM77: Jednomužná kapela šarmantního a sympatického (No Sympathy, Louty) punk-chanson-shoutera, instalatéra, velkostatkáře, kytaristy, básníka, skladatele, promotéra a impresária (Dubanské peklo) Tomáše ‘Hřebíka’ Hřebačky…
  • 23:00 FRIDRICH & FRIDRICH: Ústecký acoustic-rock: Čauvejs všem. Do playlistu jsme přidali nové poloalbum “Na kole nie”, natočené na koleně ve zkušebně. Ale pěkný… (Petr Rathouský – kytara, zpěv; Petr ‘Fridrich’ Procházka – baskytara, zpěv, foukačka; Eva Fertáľová – zpěv, vajíčko; Honza Marek – bicí, perkuse)…

Zahájili jsme realizaci projektu “Alenka”

V sobotu 26. 8. 2017 jsme zahájili realizaci performativního projektu “Alenka”. Dramaturgyně Veronika Musilová Kyrianova a režisérka Vanessa Emde natočili rozhovory s několika osobnostmi Ústecka (aktivista Miroslav Brož, herečka Nataša Gáčová, ředitel archivu Petr Karlíček, herec Achab Haidler, občanka Veronika a další), jako podklad pro přípravu finálního textu představení. Více na několika fotkách.